Výstava "Mikroregion Drahanská vrchovina -genius loci" - Krásensko

 

Datum: 12. 5. 2010

 

Opuštěná náves symbolizuje sterilitu tohoto místa. Dříve byla tato část travnatá a plná života, bylo zde několik vodních nádrží. Náves tehdy splňovala společenskou funkci, sloužila k setkávání, hrám i vášnivým diskusím. Avšak tlak automobilismu (a to toto místo není nijak rušné) a potřeba konformity vše sjednotili jednotnou asfaltovou pokrývkou. Stará krčma také podlehla urbanistickým tendencím. V Krásensku nyní není dostatek obyvatel ani turistů, kteří by, kdysi tak žádanou, hospodu uživily. Na levé straně jsou vývěsní tabule, které mají informovat a také pomoci zkrátit čas při čekání na autobusové zastávce (mimo záběr). Vedle vývěsních tabulí vidíme jeden z mála domů původní zástavby, která byla během druhé světové války zničena. S původní zástavbou zmizeli i lidé. Vesnice, která byla na pokraji zániku, se znovu obnovila, a společně s ní se znovu vytváří i nový duch krajiny.

Krásensko, listopad 2009, foto a text: Procházková -Šafránek

 

- - -

 

 

Ač to tak nemusí vypadat, kostel tvoří přechodovou zónu mezi vesnicí a okolní krajinou, která je převážně zemědělského rázu. Dříve odděloval vesnici od okolí hustý les (alespoň na určitých místech, jako třeba za hřbitovem), dnes však, vlivem kolektivizovaného zemědělství, dědina vrůstá přímo do polí. Jedinou zábranou před přímým kontaktem centra vesnice s okolní agrární krajinou může být právě toto nákladní vozidlo. V samé podstatě tohoto stroje se tak projevuje akt propojenosti. Jednak slouží k nové výstavbě vesnice, čímž ohrazuje vesnici od polí, za druhé však slouží jako hospodářské vozidlo k obdělávání těchto polí. Dále symbolizuje proměnu přístupu člověka ke krajině a jeho vnímání okolí. Dnes je kontakt člověka s polem suplován různými stroji, které jediné dokážou obdělat obrovská kolektivizovaná pole.

Krásensko, listopad 2009, foto a text: Procházková -Šafránek

 

- - -

 

Okolní krajinu povětšinou tvoří rozlehlé lány polí oddělené různými remízky a keři. Dřívější rolník a jeho vztah ke krajině je naprosto odlišný od toho dnešního. Stejně jako velikost polí se změnil také citový přístup k obdělávané zemi. Rolník původně svou práci považoval spíše jako poslání, než jako rutinní povinnost. K půdě přistupoval jako k živému objektu. Dnes, v době práce na směny, se tento přístup často nevidí. Není se však čemu divit, když původně malá políčka se změnila na nikde nekončící lány. Většina vesnic funguje jak jakési zásobárny potravin, což výrazně proměňuje tvář obcí. Ne jinak je tomu v Krásensku. Tato krajina však přímo láká k procházkám právě svoji otevřeností, velikostí a výhledem, který může nabídnout. Otvírá se tedy nová dimenze vnímání zemědělské krajiny. První je způsob obživy a zásobení produkty, druhé pak jako centrum turismu.

Krásensko, listopad 2009, foto a text: Procházková -Šafránek

 

- - -

 

Úbytek lidí se na vesnici projevuje různě. Například na této fotce ztratilo hřiště klasickou funkci, protože už jednoduše není moc dětí, které by jej využívalo. Na vesnici však nic není nevyužito (něco jenom čeká na využití), a proto i fotbalové hřiště dostalo funkci jinou, a to skladovací. Není to však úplný odklon, jak znázorňují psi na fotce. Sláma může být také dobrým hracím prostorem. Není to jenom menším počtem lidí, ale také honbou za modernitou. Kousek vedle totiž stoji hřiště nové, ohraničené plotem s umělým trávníkem. Nové hřiště je oproti tomu starému podstatně méně přístupné a hodně se podobá novým sídlištním typům hřišť a kurtů. Duch tohoto místa, jež není pro českou vesnici ničím netypickým, v nás vyvolává pocit opuštěnosti, přechodu od starých věcí k novým, zároveň však staré hřiště působí svou otevřenosti a vybízí k aktivitě.

Krásensko, listopad 2009, foto a text: Procházková -Šafránek

 

- - - 

 

Jednotvárnost a jakousi línou plynulost polí narušuje nenadálá divokost, kterou představuje tento rybníček, dříve sloužící ke koupání a skotačení, k všeobecné zábavě všech, si dnes žije svým vlastním životem. Kolem se ční rozvětvené stromy, které sem tam vyrůstají přímo z nehybné hladiny ?jezera?. Tento výjev ukazuje stav krajiny opuštěné člověkem. Jsou to takové oázy diverzity v jinak jednolité kulturní krajině. Stopa lidské aktivity je stále viditelná v podobě betonového kanálu, který dohlíží nad sukcesí. V minulosti tento betonový kvádr určitě posloužil jako odrazový či skokanský můstek. Rybníček vyvolává neobyčejný, občerstvující pocit, který je v této oblasti vidět velice zřídka. "Nevesely, truchlivy, jsou ty kraje vodní, v poloutmě a v polousvětle, mine tu den po dni"  je část Erbenovy básně Vodník, kterou toto místo evokuje.

Krásensko, listopad 2009, foto a text: Procházková -Šafránek

 

- - -